Do letních prázdnin 2018 jsem měl  několik desítek prezentací fotografií z destinací jako Skotsko, Toskánsko, Srí Lanka a odjinud. Bylo to zábavné a šíleně mě to baví, protože pokaždé sedí v křeslech jiná skupina lidí dychtících po informacích, radách a doporučeních.
Jak jistě víte, na místa, kde pořádám Fotoexpedice se dostanu i několikrát ročně, takže jsem schopen reagovat velice aktuálně, třeba: "tudy nejezděte, je tam sesunutá silnice".
Na druhou polovinu roku mám připraveno také několik prezentací fotografií, zejména nás čeká velké FOTOEXPO, kde budeme partnerem výstavy a části cestovatelské fotografie.

Autor fotografie: Jakub Moravec, díky Jakube

Právě probíhá v ateliéru Sudka na pražském Újezdě jeho výstava  Privatissima. ​Negativy sice připomínají polotovary pozitivů, jenže obráceným podáním světel a stínů nezajišťují dostatečnou představu o předpokladech konečného zpracování snímků.

Odedávna si proto fotografové vyráběli předběžné průměty negativů na světlocitlivé papíry. Obvykle formou kontaktu 1:1. Privatissima Josefa Sudka (17. března 1896 v Kolíně – 15. září 1976 v Praze) jsou nejčastěji takovýmito náhledy. Vznikaly hned od jeho amatérských začátků a profesionalizace po první světové válce, neboli po celý autorův produktivní věk.

Barbora Raichová vystavuje své sportovní fotografie v Nikon Gallery do 8. července. Zajděte se podívat, je to hezké a pro mnohé určitě poučné. Bára je nadějná a pracovitá fotografka. Byla hostem našeho  focusmagazine, na její fotky se můžete podívat i tady.

Za sebe musím poznamenat, že její práce portrétní mi sedla mnohem více než fotografie ze závodišť.  Držím palce.

Obrovskou spoustu času trávím na svých cestách, promítání fotografií a fotoexpedicích s lidmi. Mnozí se k fotografii dostanou teprve se mnou, mnozí se k fotografii vrací po mnoha i desítkách let a mnozí se jdou jen zlepšit v této kreativní disciplíně. Můžete ji brát jako odpočinkovou záležitost nebo také ji můžete transformovat na svou obživu

Každopádně pokaždé po skončení takové akce mám velkou radost a vidím v očích těch lidí zájem a energii vrhnout se hned zítra do fotografování a zkoušet si všechny ty postupy, filtry a věci, které se naučí, a to mi dělá velkou radost, protože později vidím na sicálních sítích jejich práci a vidím, co se naučili, vidím v čem se zlepšili, a mnozí z nich mi pak napíšu pár slov k tomu, co se mnou prožívají nebo prožili, kam je fotografie posunula.

A také, jak mé vyprávění nebo kontakt se mnou jim pomohl například v rozhodnutí o jejich další životní pouti. Chtěl bych vám tady ukázat jeden takový krátký dopis, který mi poslala paní v květnu 2018 po mém promítání fotografií z fotoexpedice Skotsko v Městské knihovně v Praze.

Od roku 2017 si schovávám rozsáhlý rozhovor s Robertem Vano o jeho životě; a hlavně fotografickém životě. Plním tak pomalu loňské resty, jež vznikají z mého neustálého cestování někam na nějakou fotoexpedici.
Hospodářské Noviny otiskly rozhovor s Robertem Vano ve speciálním (skoro by se dalo říci "reklamním") Magazínu Hospodářských Novin  v říjnu 2017.
Je to upřímný, otevřený a příjemný rozhovor velikána české a slovenské fotografie. Pokud můžete, sežeňte si to.
Robert tam obsáhle popisuje některé chronicky známé historky, ale hovoří také o jiných svých zkušenostech a svém životě v USA a v Praze.

Na Olympijském turnaji v Jižní Korei jsou pochopitelně nejlepší sportovní fotografové, aby nám zprostředkovali záběry, jež televizní kamery nepoberou. A fotografie je výjimečná i  tím, že zaznamenává momenty jinak neviditelné, zlomky sekund jinak neznamenaných.
Platí to dvojnásob  o fotografech, kteří se pohybují přímo na závodišti v těsném kontaktu se závodníky.
Skvělé záběry udělal agenturní fotograf Sean M. Haffey na sjezdu. Vyfotil totiž švýcarskou závodnici zlomek sekundy před tím, než smetla jeho a ostatní  fotografy vedle dráhy.
Když se podaří současně udělat video z takové kolize, sportovní fotografování dostává úplně jinou atmosféru.

Slíbené video

Marek Musil představil své fotografie v Leica Gallery Prague. Fotografie, které pořídil na třech "Burnning" akcích v USA, Jihoafrické republice a Izraeli. Podobně jako v Nikon Gallery, ale mnohem více fotografií a lépe zaměřená výstava mě velice příjemně potěšila.

Výstava potrvá do 8.4.2018 a stojí za to ji vidět. Marek vydal také obsáhlou knihu. 18.3.2018 bude komentovaná prohlídka s autorem.

V lednu 2018 měl můj kamarád Richard Horák vernisáž v Nikon Photo Gallery. Byl jsem tam - s fotoaparátem - a popřát Richardovi hodně štěstí a úspěšnou výstavu.

Fotoaparát je pro mě pracovní nástroj. Pracovní natolik, že jich mám na pracovním stole právě teď hned několik, v ateliéru také.

Na poslední fotoexpedici na Srí Lanku jsem měl s sebou fotoaparát  Olympus OM-D E-M1 Mark II. Je to takovej maličkej rychlík, který si zadá i s mnohem většími a dražšími fotoaparáty špičkové reportážní  a sportovní fotografie a novinařiny, třeba Canon EOS 1DX MK II nebo Nikon D5.

Velkou pomocí pro mě u Olympusu je taková nenápadná věc, možná ji fotografové nepoužívají, ale já si na ni zvykl u těch velkých profi fotoaparátů a na Olympusu jsem ji opravdu hodně uvítal.

Je to možnost nahrát si hlasovou poznámku. Vyfotíte fotku a poté stisknete jedno tlačítko a namluvíte si minutový hlasový záznam, přímo na místě. Můžete například nechat mluvit i model nebo člověka, který vám ukazoval vzácnou rostlinu, jejíž jméno jen stěží v místním jazyce vyslovíte.

A co mě potěšilo opravdu nejvíce, že Adobe Lightroom (naše Facebook skupina), při importu fotografie do katalogu tento hlasový soubor překopíruje na stejné místo jako fotografii. To je pro mě obrovská pomoc. Jsem tak schopen uchovat jméno fotografované osoby nebo místa, správně vyslovované názvy jmen, míst, rostlin nebo ulic.

Jedná se přitom o jednoduchou věc, protože fotoaparát umí natáčet video a má mikrofon, a není nic snazšího, než tuto  užitečnou věc přidat do výbavy fotoaparátů.

A tak si kladu otázku, proč tradiční výrobci jako Canon, Sony, Nikon nemají tuto triviální věc ve svých fotoaparátech střední třídy?

Na svých kurzech a fotoexpedicích často hovoříme o černobílé fotografii. Ona totiž potřebuje zcela jiné hledání a vnímání fotografované scény. Nestačí jen vyfotit barevnou fotografii a pak ji převést do černobílé podoby.

Už při plánování a pořizování černobílé fotografie musí mít fotograf jasnou představu, jak výsledná práce bude vypadat, musí umět vidět černobíle.  A proto mimochodem moc kvalitních černobílých fotografií nevzniká. Jak je to těžká disciplína můžete vidět třeba v naší skupině na Facebooku tady.

Proto jsem velice nadšený, když má někdo odvahu vydávat časopis jen o černobílé fotografii. Má kuráž a černobílou fotografie hodně miluje.  Některé jsou ke stažení i zdarma, například stostránkový časopis black+white photography, ke stažení poslední číslo tady.